Byl jednou jeden nedobytný hrad. Jeho obranu řídil moudrý vládce, ale všichni věděli, že mu dobře radí krásná skromná dívka ELISA. Neuměla sice vládnout mečem ani střílet z kuše, ale věděla naprosto o všem, co se v hradu a okolí děje – kdo s čím a jak pracuje, co je důležité a co se kdy změnilo. Kdo se chová podivně i kde mají hradby skulinku. A samozřejmě věděla jako první taky o tom, kdo se do hradu dobývá a jací maskovaní škůdci už branami do hradu pronikli.
Lidé by v tom hradu nejspíš žili šťastně až na věky, pokud by neměli chamtivého a zlovolného správce. Ten byl velmi schopný a jemu přidělených velkých pravomocí začal zneužívat hlavně ku prospěchu svému. Bezostyšně si četl i ty nejintimnější osobní dopisy svého vládce a kdykoli se naskytla příležitost, ulil si bokem nějaký ten zlaťáček nebo přímo měšec. Dovedností šedé eminence jménem ELISA si byl dobře vědom, a náramně se proto vynasnažil, aby po aktivitách jeho nohsledů nezůstala ani stopa. Jeho snažení tak zůstalo i před ní téměř skryto. Pouze z častého výskytu podivných náhod pojala dívka neurčité podezření, že se správcem není všechno tak, jak má být.
ELISA raději po dohodě se svým moudrým vládcem pozvala do hradu přítele, jinocha jménem EKRAN. Ani on nebyl bojovník. Byl čarodějův učeň. A uměl namíchat náramný lektvar. Kdokoli lektvar vypil, dokázal náhle vidět svět úplně jinýma očima. Očima kterékoli jiné osoby, která stála ve stejné místnosti. A považte, ten šťastlivec dokonce mohl vidět přesně to samé, co ona osoba viděla dříve – před hodinou, včera, nebo třeba před měsícem. Pak už to šlo ráz na ráz.
ELISA si pomocí EKRANova kouzla rychle prolétla živé obrazy vzpomínek bídáka správce a jeho kumpánů za poslední týdny a snadno v nich našla jejich nekalé aktivity. Ukázala je následně svému vládci a osud správce byl zpečetěn. Novým správcem byl jmenován muž méně zkušený, ale čestný, a kouzelný lektvar náhle našel další využití. Nový správce si podrobně prošel obrazy vzpomínek předchozího správce a hnedle mu bylo vše do nejmenších detailů jasné. Úspěšně poté hrad spravoval několik dalších let.
A co EKRAN a ELISA? Žili spolu šťastně až do smrti? Nežili, protože ELISA nerozvážně zabrousila i do obrazů vzpomínek tohoto jinocha a viděla tam věci, které by o svém milém nikdy vědět nechtěla. Zůstali ale přátelé a ELISA ví, že nad některými věcmi získá kontrolu pouze pomocí kouzelného lektvaru, který umí namíchat jen a jen EKRAN.
Tedy to všechno dobře dopadlo a než zazvoní zvonec, jedna otázka pro zvídavé. Pro odhalení slabin hradebního opevnění jsem úspěšně využívala dovedností chlapíka zvaného „Zelený Kostroun“. Napište nám jeho skutečné jméno a pohádková odměna Vás nemine.
Vaše ELISA, elisa@datasys.cz